Veronika přišla do našeho spolku s poměrně jasným plánem. Napříč tomu, že znala koncept našeho divadla, a jak vypadají naše hry, trvala si na svém a to, že chce hrát rytíře bez koně, který nedokáže bojovat a vždy uteče z bojiště. Nejdříve jsme to nechápali, ale Veronika je velmi dobrý řečník a přesvědčila nás o tom, že může být pro nás přínosná. Naše hry jsme se rozhodli neupravovat a role rytíře se jen dopsala do každé hry, i když to tam nesedělo. 

Vztah s ní se ale zkomplikoval, když po měsíčním působení začala mít herecké manýry a svou roli přenesla i do svého soukromého života. Na akce chodila stále v brnění, zpod kterého byl cítit zápach potu. Upozorňovali jsme jí na to, ale Veronika se ohradila slovy, že ani rytíři z Kladna se ve středověku nesprchovali a dala se na útěk.

 Na jiné akci zase napadla postaršího muže a opět se dala na útěk. Ptali jsme se jí na to, proč to udělala a její odpověď byla, že jí připomínal Přemysla Otakara druhého. Posledním incidentem nazveme událost, kdy v brnění napadla fanoušky známého místního fotbalového klubu, přičemž ale utekla a fanoušci zbili 97% našich členů. Veroniky si ale vážíme, má pro nás historickou hodnotu a tolerujeme jí, že nechodí na každou zkoušku, protože má tendenci v úterky simulovat dobíjení hradů na českých polích.