Vašek se k nám jako jediný ze spolku nepřidal dobrovolně: Jednou večer jsme ho našli na ulici zaházeného odpadky, přičemž recitoval básně s pasivně-agresivním obsahem, které se nerýmovaly. Probrali jsme ho, postarali jsme se o něj a přijali mezi sebe.

Vašek se nejprve choval (i na naše poměry) opravdu zvláštně: Stále dokola opakoval, že v něm přebývá duše belgického ovčáka a na každé zkoušce měl tendenci štěkat na každého člena a močit do rohů zkušebny. Po čase si ale zvykl – stejně jako my jsme si zvykli na to, že ho musíme chodit venčit a to i v průběhu představení. Proto jsme byli nuceni neuvádět hry delší než 90 minut v kombinaci se čtyřmi přestávkami po 15 minutách.

Pro přesun mezi lokalitami jsme mu museli koupit klec, protože si v autě zvykl štěkáním z okna urážet jiné psy (i přes naše důrazná upozornění), načež kontroval, že pouze recituje básně v absolutních rýmech.

Dnes je Vašek plnohodnotným členem a mimo divadlo také vypomáhá české policii při prohledávání bagáže na letišti.