Janču její okolí zná jako aktivní sportovkyni – konkrétně běžkyni. Její dětství a pubertální období provázel právě běh, kterým vynikala a věnovala mu kopec času a energie. Všichni jí předpovídali světlou sportovní budoucnost. Mistryně republiky, Evropy a nakonec i světa v běhu! Bohužel, stejně tak, jako to Janče běhalo v nohách, začalo jí to běhat v každém směru v životě. Začala utíkat před problémy a zodpovědností. 

Začalo to, když Janča při rutinním běhu po sídlišti viděla požár přízemního bytu. Lidé na ní mávali o pomoc, na co Janča reagovala zvednutým palcem a zkusila pokořit svůj osobní rekord v běhu na 100 metrů. To se jí nepodařilo, a tak rozrušeně odběhla domů. Doma z ní její blízcí byli nervózní, protože se tam nikdy dlouho nezdržela a většinou se loučila se slovy – musím si odběhnout. 

Janča má také problémy s chozením po chodníku. Všichni lidé jí přijdou hrozně pomalí, proto upřednostňuje německé dálnice, které jí terénem vyhovují nejvíce. Její nejbližší přátelé se o ní báli tak moc, že na ní aplikovali mučení nohyboarding, kdy se jedinci spoutají nohy a po dobu třiceti dní se mu chodí do tmavé místnosti vulgárně nadávat. Po měsíci se zjistilo, že Janča dokáže nabrat extrémní rychlost během na rukách, a tak byla celá procedura vyhodnocená jako neúspěšná. Janča hraje aktivně i šachy. Nohama.