Dagmar je jediný člen, kterého jsme si našli my. Pracovala v Praze jako známá ortodoxní demotivátorka, která vedla aktivní kampaň proti motivačním citátům a chtěla se stát neznámou automechaničkou. Celá koncepce nám připadala pro divadlo přínosná, a tak jsme ji oslovili a představili se jako velmi ambiciózní, načež nás Dagmar automaticky přerušila, popřála nám brzký konec kariéry a hovor ukončila. Nenechali jsme se odradit a navštívili Dagmar osobně. 

Na první schůzce nás okamžitě urážela kvůli našemu vzdělání a slovně napadala naše rodiče. Stále jsme byli přesvědčeni, že ji můžeme zahrnout láskou, ale Dagmar měla jako hnací motor nastavenou nenávist, a protože jsme dospěli k závěru, že ji nelze změnit, vzdali jsme boj a smířili se s tím, že Dagmar nebude naší součástí.

 Bohužel – stali jsme se pro ni ideálním cílem a bez našeho souhlasu začala chodit na naše zkoušky, kde urážela všechny členy, majitele zkušebny a v rámci své vize být automechanikem – brala bez dovolení náhradní pneumatiky z aut členů, aby se naučila utahovat šrouby. Nikdy jsme Dagmar oficiálně nezaměstnali, ale bereme ji jako součást našeho společenství, kde panuje převážně pozitivní atmosféra a v rámci teorie Jin-Jang je Dagmar naším Jinem.